Určité zmírnění útlaku přinesla až doba „osvícenství“, která se v 18. století pod vlivem francouzské revoluce se projevila i v tehdejším Rakousko-Uhersku za vlád císařovny Marie Terezie (1740-1780) i jejího syna Josefa II. (1780-1790).
Roku 1752 byl vydán známý Tereziánský katastr, podle něhož byl aspoň částečně zmírněn útlak a postupně bylo zrušeno i nevolnictví, kdy se již venkovští poddaní mohli svobodně stěhovat, chodit do školy, ženit se apod.
Od počátku roku 1774 bylo provedeno číslování všech domů, ovšem s podmínkou, že mají komíny. Toto číslování prováděli vrchnostenští zaměstnanci a to tak, že domy byly číslovány od prvního domu po levé straně ve směru od sídla vrchnosti.
V Pašovicích, které si zachovaly trvale typ tzv. „slovanské ulicovky“, bylo očíslováno v roce 1774 celkem 43 budov. Čísla byla napsána vápnem na vratech usedlostí. A tak po levé (dolní) straně vesnice byla čísla 1 až 21, potom mlýn při tzv. „Spodním rybníku“ dostal číslo popisné 22, dům fojtství čp. 23, hospoda čp. 24. Dále pak pokračovalo číslování po horní straně směrem k sídlu vrchnosti (tj. po levé straně směrem k sídlu vrchnosti) od čísla popisného 25 až po poslední byt číslo 43, tj. po panský dvůr. Očíslováno bylo tedy 42 budov a dvůr č. 43, zemědělské usedlosti – poslední dva pololány (čp. 22 a čp. 40). Po rozdělení pololánu při mlýně (čp. 22) byla postavena v zahradě nová budova jako nový čtvrtlán a dostala čp. 54 a pololán při čp. 40 byl taktéž rozdělen a další čtvrtlán dostal čp. 58. Celkem bylo v Pašovicích 28 čtvrtlánů a 14 podsedků.
Nejdéle bydlí ve stejném čísle popisném 19 rodina Běťákova.
Od konce 17. století se stále víc uplatňovalo v Evropě osvícenství, které vycházelo z víry ve všemohoucnost rozumu a chtělo přebudovat stát i společnost ke prospěchu lidstva. Osvícenství věřilo v přirozený sklon člověka k dobru. Vše se mělo podrobit myšlence státní, protože jen dokonalý stát mohl být lidstvu užitečný. Stát měl být po každé stránce jednotný, měla tedy být jednotná správa politická, soudní i berní. V každém státě měl být jediný státní jazyk a jediné státní náboženství.
Pro český stát a národ byly osvícenské názory zhoubné, protože český stát měl ztratit velkou část své samostatnosti a podřídit se zájmům celku, český jazyk měl ustoupit jazyku německému. Avšak došlo naopak k obnovení národní literatury a probuzení českého národa, v jehož čelo se postavili venkovští kněží a učitelé (buditelé).
Reformy Marie Terezie nebyly prováděny plánovitě, spíš podle potřeby. Osvícenským myšlenkám byl zcela oddán teprve Josef II..
Podle Tereziánského katastru (1752) byla vypočtena výše daně pro ideální usedlost, na Moravě pro tzv. berní lán, takže sedlák v Čechách platil 42% a na Moravě 36% svého hrubého příjmu na daně. Zdanění bylo vzhledem k velkým válečným nákladům a nemalému státnímu dluhu ohromné, ale bylo únosné, protože sedláci měli možnost své produkty zpeněžit. Až do doby Marie Terezie byla dominikální půda zásadně nezdaněna. Marie Terezie však pomýšlela na její zdanění, proto dala vypracovat soupis dominikálních nemovitostí a příjmů vrchností (na Moravě dominikální fassi z roku 1749-1750) a dominikální půda byla zdaněna alespoň polovinou toho co půda selská. Tato však byla rozdělena na části podle úrodnosti a polohy.
Rozdělení podle Tereziánského katastru trvalo až do zrušení roboty v roce 1848. Na starých křestních listech ještě můžete nalézt v místě, kde se uvádí povolání či postavení, označení “pololáník”, “čtvrtláník” či “podsedník”. Uvedené čtvrtlány ani podsedky se dále nemohly dělit, a při úmrtí hospodáře zdědil celou usedlost syn, případně dcera. Rodiče, kteří měli více dětí a vinohrad s boudu (svobodnou půdu), darovali tento vinohrad tomu, kdo nezdědil usedlost. V Pašovicích to byly vinohrady “Nad dědinou” a “Stará hora”. Ve většině z těchto vinohradů byly postaveny tzv. “bůdy”, kde se lisovaly hrozny. Tyto bůdy nemohly dostat popisné číslo, protože neměly komín. A tak v matričních záznamech často nalezneme zápisy, kde místo čísla domu narození (úmrtí) je uvedeno u jména “ ist geboren (gestorben) in Pressbaude” (narozen, popř. zemřel, ve vinohradní boudě). Často však jejich obyvatelé přistavěli komín a tím získali také nové popisné číslo, vždy vyšší než 43.
Teprve po smrti Marie Terezie (29.11.1780) se ujal vlády její syn Josef II. , kdy jedna reforma následovala druhou, často bez uvážení, takže musela ztroskotat. Josef II. byl nesmírně pracovitý, v zimě vstával v šest hodin, v létě v pět, znal několik jazyků (mimo jiné částečně i češtinu, která zůstala Marii Terezii cizí), sám prostudoval každou důležitější věc, aby nebyl odkázán na dobré zdání svých rádců. O stavu svých zemí se přesvědčoval velmi častými cestami, nezřídka na zapřenou. Zavrhoval vše zvyklé a nahrazoval je tím, co pokládal za účelné. Např. zaváděl němčinu jako úřední jazyk, ne proto, že by se cítil Němcem nebo byl němčině nakloněn, ale proto, že německy mluvilo nejvíce poddaných.
13. října 1781 vydal Josef II. toleranční patent, kterým nebyla zavedena rovnoprávnost nekatolických církví, nýbrž byly jenom trpěny. Patent se však týkal jenom těch náboženství, která byla obvyklá v sousedních zemích. Ke zklamání mnohých nebylo povoleno náboženství husitské ani českobratrské. Vedení matrik evangelíků mělo být i nadále svěřeno katolickým farářům. Dne 12. ledna 1782 byl vydán dekret, podle něhož měly být zrušeny všechny kláštery, které se nezabývaly vyučováním, duchovní správou, vědami nebo ošetřováním nemocných. Na Moravě bylo zrušeno 38 klášterů. Budovy zrušených klášterů byly věnovány účelům obecně prospěšným nebo vojsku.
K význačným reformám, které prospěly poddaným venkovským lidem a zlepšily jejich těžké postavení v dobách feudalismu bylo zrušení nevolnictví v roce 1781, které umožňovalo sedlákům stěhovat se svobodně, bez svolení vrchnosti do jiného panství, svobodně se ženit s nevěstami z jiného panství i dávat své děti bez svolení vrchnosti vyučit se libovolnému řemeslu nebo jít studovat.
Velké změny nastaly také ve školství. Roku 1783 bylo nařízeno, aby ve všech místech, kde je dostatečný počet dětí, byly zřízeny podobné triviální školy, jako byly dříve pouze u farních kostelů. V triviálních školách se učilo mimo náboženství jenom psaní, čtení a počty, školní docházka trvala od šesti do dvanácti let. Učitelé neměli zvláštní vzdělání, často to byli vysloužilí vojáci. Z Pašovic mohly děti docházet do farní školy na Velkém Ořechově, z Prakšic do Uherského Brodu. Podle nového nařízení byly nuceny obce Pašovice a Prakšice, po “vyškolení” od farních škol, zřídit novou triviální školu pro obě obce v Prakšicích. Společným nákladem postavily obě obce školu, dům popisný číslo 65. Tuto školu navštěvovaly děti povinně od šesti do dvanácti let a podle dochovaných zápisů měly naše obce nejlepší docházku v celém Hradišťském kraji.
vyškolení = zbavení povinnosti chodit do uvedené školy
Josefinské reformy bývají srovnávány s významem velké revoluce ve Francii. Z českého hlediska však tyto reformy prospěly jen některým vrstvám českého národa, především stavu selskému, kdy bylo dovoleno sedlákům zakupování statků. Český jazyk však byl vymycován ze škol i z jednání úředního, což se projevilo i v zápisech do farních matrik. Zápisy z doby počátku 17. století byly psané česky, pak až do poloviny 18. století se změnily na latinské zápisy a až do poloviny 19. století byly zápisy psané německy.
Císař Josef II. zemřel bezdětný a jeho dědicem se stal jeho bratr Leopold, který tak zdědil také válku s Turky a nebezpečí války s Pruskem. To však již dějiny Evropy zasáhla roku 1789 revoluce ve Francii, kde vládl Ludvík XVI. s manželkou Marií Antoinettou (sestrou Leopolda), a do popředí se dostaly požadavky o lidská práva. Roku 1791 byl Leopold korunován českým králem, zemřel však 1.3.1792 a na jeho místo nastoupil jeho syn František I. (jako císař římský II.), který byl korunován českým králem 9.8.1792 . O této události je již zápis v Pamětní knize obce Pašovice:
„ Dně 7. augusti bude náš nejmilostivější zemský kníže v Čechách na českého krále korunovaný a 9. téhož měsíce bude i královna tamž korunována. Náš nejmilostivější zemský mocnář jest za římského krále korunován a za císaře povýšen. Kdežto poděkování Bohu dne 12.augusti zpívaná mše sv. a Laudamus slavné držené býti má, k čemu se všichni poddaní zvú.“
Od té doby se objevují i další zápisy o událostech nejen ve státě, ale hlavně v obci, z nichž některé uvádím tak, jak byly napsány.
„Dle nejvyššího zřízení nařizuje se přísně, by pod uvarováním velikého trestu všechny cesty a silnice v dobrém stavu zachované byly, které kaním a štěrkem zavezené a příkopy vyházené býti musíja, sice obce k tomu s vojenskou exekucí přidržány budú.
V Hradišti, 1. dubna r. 1792“
„Dle slavného krajského ouřadu zřízení na panství brodské k vystavení cesty ze Starého ěsta k Napajedlom 40 sáhů kamení dovézti.
V Hradišti, dně 3.máje roku 1792“
„Popis France Urbánka z dědiny Pitína, panství světlovského poddaného, krejčovského tovaryše, který původce oného v Bojkovicích vyskytnutého ohně býti má. On jest 20 let starý, prostřední postavy, kulatej, plnej a hladkej tváře, černých krátce ostříhaných vlasů a černého obočí. Jest v obyčejném záhorovském obleku.
Na Světlově dně 26 dubna 1792“
„Poněvadž se v hradišťském Starém Městě oný nad Moravú stojící veliký most spravuje a taková správa až 20 dní trvat bude, pročež kdo skrze Staré Město do Hradiště by jeti chtěl, musí na Napajedla se obrátit, dokavad ten most spravený nebude.
V Hradišti d. 26 máje 1792“
„Poněvadž letos všechny zděný komíny a ta pécky z tihel a kamení dle nejvyššího zřízení vystavené musíja býti, tehdy se vší pilností nařizuje, aby se obec k vystavení takových komínů přičinily, sice přísně ony neposlušny potrestány budú.
Vrchnostenské zřízení.
poněvadž čas dochází a pilné žňa přestaly, tehdy se obce napomínají ostatní komíny jistotně dostaviti, jakž i všechny cesty v dobrém stavu zachovati a nic méněj taky císařskú daň, poněvadž takové ještě tento běžící rok doplacené není, se vší pilností odvésti, sice jestli to vskutku odvedené nebude, tejhdy ke konci tohoto měsíce vojenskú exekucí všechny nadjmenované obce okolostojičností obložené budú. Mimo toho se také pudmistři a obecní písařové napomínají jednoho každého kontribuenta odvod tak jak se daň pudmistrovi odvádí, do jeho knížky ihned vypsati, sice na to pudmistři a obecní písařové, na kterých se ta chyba a nedbanlivost shledá, přísně potrestáni budú. Pročež toto vrchnostenské zřízení do patentních knih vtáhnúti má.
Roku 1792“
Další zápisy v Pamětní knize obce Pašovice z druhé poloviny 18. století se už týkají zaujetí stanoviska k určitým věcem ve věci roboty. Tak 21. máje 1782 je zde uveden zápis:
„My níže podepsaní purmistr a fojt, ouřadové a celá poctgiá a dobře zachovalá obec pašovská panství uherskobrodskému patřící dáváme na vědomí s tímto listem, kdež toho zapotřeba ukazovat bylo, že naši páni oficíři a správcové se nás tázajů, na jakkéj robotě pozůstáváme, na starej alebo na novej.
Tak my sme se v úplnej hromadě radu vzali všeci v jedno, že na tej přestáváme kerá od jasnosti císařskej představena bude. Tak my to našim dekretem a mény potvrzujem, že jest tomu tak a ne jináč. Jen se stalo u nás dne 21. máje 1782
Obecní pečeť
Martin Šiška, purmistr
Tomáš Doležálek, fojt
a celá obec“
Zápis týkající se vykupování z roboty ze dne 3. máje 1790. Podobný nesouhlas proplácet robotu penězi podala obec Zlámanec.
„ My níže podepsaní purmistr a fojt a celá obec Pašovská dosvědčujeme tímto kdežto zapotřeba jest, že nám možná není robotu penězma platit, než budeme pěší odbývat jak budem moct.
Stalo se v Pašovicích dne 3. máje 1790.
Petr Čaník, purmistr
Antoš Šustek, fojt
k tomu celá obec“
Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.pasovice.cz
Registrujte se zdepondělí 7:00 - 17:00
úterý 7:00 - 14:30
středa 7:00 - 17:00
čtvrtek 7:00 - 15:00
pátek 7:00 - 14:00