Františka Pecháčková

1.8.1904 - 19.1.1991

Františka Pe­cháčková se narodila 1. srp­na 1904 v rodině zedníka Jana Janečky ve slovácké vesnici Pašovicích u Uherského Bro­du. I když tu prožila jen své rané dětství a po letech dospívání v Uherském Hradiš­ti žije od roku 1927 trvale v Praze, její rodiště velkou měrou ovlivnilo její literární tvorbu.

Ze svého vztahu k rodné obci se r. 1961 vyznala v dopise pro pašovskou kroni­ku následovně:

"Má rodná obec Pašovice, kde sem tak krátce žila, přece však po­znamenala mou tvorbu na celý život a stále je mi, když se tam občas vracím. jako bych se vykoupala v živé vo­dě. Je to tajemství dětství a mládí. Můj život byl podivu­hodný - je v něm něco gorkovského. Říkám si často, že mám pašovskou universi­tu - věčnou studnici poe­zie".

Pašovice jsou nevelká slo­vácká vesnice s něco více než 700 obyvateli, leží 7 km severně od Uherského Bro­du při silnici do Zlína. Od severu a severozápa­du je vesnice kryta posled­ními výběžky Vizovických vr­chů, na jejichž svazích se na­cházely ještě v sedmdesátých letech 19. století vi­nohrady Stará hora a Nad dědinů s početnými bouda­mi. A právě zde, v doškem kryté chaloupce, přestavené z bývalé vinohradní boudy, na kopečku blízko lesa, s krásným pohledem na obdě­laná pole, s Bílými Karpaty na obzoru, prožívala své "útěšné" mládí mladá Fran­tiška Janečková. Odsud za­čala chodit také přes vino­hrady do místní dvojtřídky.

Spisovatelčina maminka Marie Fanturová. provdaná Janečková, pocházela ze sta­rého selského pašovského ro­du. Toto neobvyklé příjmení Fantura se objevilo v Pašo­vicích poprvé až po třicetile­té válce. Kdy po tureckém vpádu do našeho kraje r. 1663 obsadil pustý lán Mar­tina Lagy Joannes Fantura. Tento rod se zřejmě rozrostl a v tereziánském katastru 1752 jsou uváděny v Pašo­vicích již čtyři rody Fantu­rů. Maminka Františky Pe­cháčkové pochází z jednoho z nich, podsednického. Ma­minka spisovatelky poměrně záhy (1911) ovdověla a ro­dina se přestěhovala do Uherského Hradiště, kde mě­la maminka bratra a sestru. Bydleli v Rybárnách a malá Františka zde velmi teskni­la po Pašovicích. Zde pak prožila s maminkou a brat­rem v těžkých životních pod­mínkách první světovou vál­ku a zde také vychodila ško­lu. Ráda by by­la studovala, nebylo však fi­nančních prostředků. Již ve škole se projevoval její malířský a slohový talent, a tak po ukončení školní docházky nastoupila do zaměstnání jako dekorační malířka v ateliéru akad. malířů Kubíč­kových. Touha po hlubším poznání malířského umění ji táhla do světa. V r. 1926 odjíždí do Paříže a poznává život umělecké bohémy v okruhu českých umělců působících v tomto městě. Ze zdravotních důvodů se vrátila domů a r. 1927 se provdala a přijala manželovo příjmení Pecháč­ková. Od té doby žila v Pra­ze; od r. 1939 ve vlastním ro­dinném domku na Břevnově. Svou literární prvotinu zača­la psát po narození prvního syna. Byl to román Jobovy děti (1934). Celý honorář za tuto knihu věnovala chudým dětem. V chronologickém sledu pak následují další je­jí díla: 1936 Země miluje člověka, 1938 Slaměný dům, 1939 Chléb náš vezdejší, 1944 Věrnost, 1948 Údolí VI­činec, 1957 Proč mlčí živí, 1959 Hříšné město, 1959 Sedmikrásný čas, 1961 Zítřek začaI včera, 1968 Přítelkyně, 1970 Vůně chleba, 1972 Je­den krásný rok. Celkem 11 románů a dvě knihy pro mlá­dež.

Její dílo zachycuje přede­vším život prostých venkov­ských lidí, jejich starosti o holé živobytí, i jejich radosti z dobře vykonané práce. Zvláštní pozornost věnuje že­nám - především matkám, jejichž těžký a obětavý život poznala v rodných Pašovi­cích. Námětově čerpá z udá­lostí doby, ve které žila a umísťuje je především do prostředí rodných Pašovic a blízkého okolí. Zdařile popi­suje přírodu tohoto prostře­dí, jejíž krásu vidí očima malíře. Již život Kateřiny v Domamilech z románu Země miluje člověka, připomíná ži­vot v Pašovicích. Také Vino­hradí ve vesnici Okovci je věrným obrazem Podbúdí v Pašovicích, stejně jako Ja­vorná v románu Zítřek začal včera. Spisovatelka zde za­chytila nejen život ve svém rodišti v prvé čtvrtině 20. století, ale i osvobozová­ní Pašovic r. 1945, které tr­valo plných pět dnů. a so­ciaIizaci obce v 50. letech, i nový život v obci v době již současné. Na životě děv­čátka Petrušky zachycuje Pe­cháčková život dětí na ves­nici počátkem tohoto stole­tí. Doubravy z knihy Sedmi­krásný čas jsou naše Pašo­vice a Petruška v mnohém představuje samotnou spisovatelku. Tragické události v sousední obci Velkém Oře­chově je věnován román Údolí Vlčinec. Blízkým Kopa­nicím je věnován román Věr­nost, který v r. 1984 vyšel v šestém vydání, a bývalému Zlínu román Chléb náš ve­zdejší.