František Peňáz

 5. 6. 1912 - 1. 5. 1996

Akademický  malíř a grafik Mistr František Peňáz se narodil se 5.července 1912 v Pašovicích  v rodině deputátníka a panského kočího Josefa Peňáze a jeho  manželky Františky rozené Zajícové. Své dětství i školní léta  prožíval v Pašovicích s nemajetnými rodiči i dalšími čtyřmi  sourozenci. Již v obecné škole projevoval své malířské  i hudební nadání. Po ukončení školní docházky v roce 1926 se  vyučil v Uničově malířem a natěračem. Po vyučení se uplatnil  jako natěrač fládrista, avšak jeho touhou bylo stát se  malířem - umělcem. V roce 1936 se po přijímací zkoušce dostal  do reklamního oddělení fy Baťa ve Zlíně, kam po uzavření  vysokých škol v roce 1939 přišel z Brna známý akademický  malíř a grafik Eduard Milén, pod jehož vedením se reklamní  oddělení postupně přeměňuje ve známou Školu umění  s maturitou. Po maturitě na této škole ihned v roce 1945  odchází do Prahy na Akademii výtvarných umění, kterou v roce  1949 ukončil závěrečnou prací s námětem na výplň mozaikových  oken. K této zkoušce předložil grafické listy Křížové cesty  Ježíše Krista. Tato práce byla všemi členy hodnotící komise  ohodnocena jako nejlepší.

Nabízené místo asistenta však odmítl a vrátil se zpět a to  již k vlastní rodině do Hřivínova Újezda, kam se přiženil  sňatkem s Anežkou Pospíšilovou. Ve své tvůrčí činnosti nikdy  neskrýval své náboženské přesvědčení. Náměty čerpal ze svého  bydliště i z celého Luhačovického Zálesí, při nichž zachytil  tužkou řadu mizejících starých staveb i barvou krásu květin  a celé přírody a náměty k mozaikové výzdobě kostelních oken  i celých chrámových interiérů a to jak na Moravě, tak i na Slovensku. Tato jeho počáteční činnost byla záhy přerušena  zásahem StB. V červnu 1952 byl zatčen a odvezen do známého  vězení v Uh.Hradišti, kde byl nelidsky fyzicky i psychicky po  9 dní a nocí týrán způsobem, na který nechtěl později ani  vzpomínat. Po propuštění je "převeden k manuální práci při  budování socialismu na Ostravsku". Jeho jméno ani tvorba se  nesměli nikde zveřejňovat. Avšak Mistr Peňáz využíval každé  volné chvilky k tvůrčí činnosti. K částečnému uvolnění  dochází až po roce 1968. A tak s výsledky jeho malířské  a grafické tvorby se můžeme setkat ve stovkách venkovských  obydlí a to především v našem kraji, ale i v městských bytech  nejen u nás, ale i za hranicemi. Jeho barevná mozaiková okna  i na dvě sta návrhů na interiéry kostelů a kaplí na Moravě  i na Slovensku nám budou dlouho připomínat jeho jméno  i tvorbu.

Peňázova vánoční i novoroční blahopřání, která pravidelně  posílal svým početným známým, často reagovala svými motivy  nejen na výročí českých světců, ale i na aktuální morální  stav naší společnosti.

Jak tiše Mistr František Peňáz žil, tak tiše i zesnul doma  uprostřed rodiny  1.května 1996.