Pašovice v 17. století

 

Přehled držitelů obce Pašovice je zakončen kupem Ořechovského panstvíroku 1614  Marií Magdalénou ze Žerotína od Václava Kokorského z Kokor za 36 tisíc moravských zlatých. Zemřela 29. března 1621, jen několik měsíců po bělohorské porážce 8. listopadu 1620, která znamenala konfiskace majetků nekatolíků, ke kterým rod Žerotínů patřil. Byla tak ušetřena všech útrap, které čekaly náš kraj po celé 17. století.  Tyto útrapy počaly již roku 1600 velkou neúrodou a pokračovaly drahotou a morem, vpády Bočkajovců z Uher i turkotatarských hord, které pálily a pustošily i naše vesnice mezi Uherským Brodem a Holešovem. Tak tomu bylo i v roce 1663, o kterémžto roce pěkně píše známý spisovatel Jindřich Spáčil v historickém románě ”Tvrz nejpevnější”.

Před bělohorskou porážkou vládla v Českých zemích náboženská svoboda podle tehdy uznávaných zásad ”cuius regio, eius religio” (čí vláda, toho náboženství). A tak obyvatelé Pašovic i dalších vesnic Ořechovského panství vyznávali buď husitské náboženství ”podobojí – utrakvistické” nebo českobratrské (např. v Kaňovicích byl ”bratrský stav”). V Uherském Brodě byla také většina nekatolická, při jejímž ”sboru” byla i známá škola, kterou navštěvoval Jan Amos Komenský, kterého pak stihl osud všech nekatolíků té doby. To se stalo také s majetkem nové majitelky Pašovic Magdaleny ze Žerotína. Majetek byl nuceně prodán a jako konfiskát koupen hrabětem Gašinským ze Slezska, za kterého se provdala Beningna z rodu Haugwitzů z Biskupic u Krumlova. Tato pak 2. února 1652 Ořechovské panství za 35 tisíc rýnských prodala hraběti Lvu Vilémovi z Kounic, tehdejšímu nejvyššímu sudímu zemskému a c. k. radovi, pánu na Uherském Brodě, Slavkově atd. Ten připojil Ořechovské panství k Uherskému Brodu, u kterého zůstalo až do pozemkové reformy v roce 1922-24.

Ořechovské panství však bylo během třicetileté války zpustlé. Bývalá katolická fara neexistovala a tak není o ní žádných písemných dokumentů. Během války byla většina poddanských usedlostí opuštěna a většina polí neobdělána, jak o tom svědčí písemný doklad z vyšetřovacího protokolu škody způsobené třicetiletou válkou.

Bohužel to nejdůležitější, tj. matriční zápisy fary při ořechovském kostele, kde pravděpodobně byla i škola, se nezachovaly. V uvedené době (1642 – 1663) provedl a do matriky zapsal :

Reverendus Ioannis Maxmilianus Orpherius, Parochus Pozloviciensis et Orzechoviensis, administrator Lhotensis incoepit feliciter babtisare Anno 1641
česky tedy:

Důstojný pán Jan Maxmilian Orferius, farář Pozlovský a Ořechovyký, adminitrátor Lhotský začal šťastně křtít roku 1641.

Od roku 1658 pak křtil P. Joannes Alauda, od roku 1660 Jacobus Stupany viceparochus (tj. zástupce faráře) a od roku 1663 P. Andreas Helmessini (jak uvedl ”post Turcas”, tj. po vpádu Turků 1663 do našeho kraje”. Kdo křtil děti z Pašovic do roku 1641 a v letech 1664 až 1688, jsou názory různé. Podle jedněch jednak tajně utrakvističtí kněží nebo Dominikáni z Uherského Brodu.

Od roku 1615 do dnešních dnů  se nepřetržitě udržela v naší vesnici pouze tři příjmení (tedy i rody ): Flekač, Gajdůšek a Jahoda.

Po bělohorské porážce 8. listopadu 1618 se v Evropě rozpoutala tzv. třicetiletá válka ( 1618 – 1648), která znamenala i pro naši obec nejhorší období našich dějin. Zákonem byla zakázána všechna nekatolická náboženství a to znamenalo nejen pustošení kraje cizími vojsky, ale i útěk mnoha sedláků, kterých bylo na Ořechovském panství podle vrchnosti většina nekatolíků. Většina usedlostí tedy byla pustá a pole neobdělávána. Proto po válce probíhala tzv. „lánní vizitace“ s kontrolou situace. Tyto prověrky prováděly pěti i vícečlenné komise přímo v jednotlivých obcích. Takový zápis se zachoval i v naší obci s uvedením, kolik lánů, pololánů i čtvrtlánů je osídleno a které jsou pusté. Podle zápisu s datem 30. září a 1. října 1667 a podpisem vedoucího této komise Abraháma Ponce zůstaly osídleny 2 lány, 4 pololány a 3 čtvrtlány. 9 celých lánů však zůstalo neosídleno. Např. celý lán Pavla Kučerky držel nějaký Martin Telschach. O tom je napsáno v novém Urbáři z roku 1695, jakož i v dalším, tzv. Tereziánském katastru z roku 1752. Číslování domů bylo zavedeno roku 1770 a platí dodnes.

Pašovice roku 1652 koupil rod Kouniců, který již vlastnil několik poddanských obcí v okolí Uherského Brodu, např. Hradčovice, Šumice, Újezdec a další. V roce 1695 byl vydán nový Urbář (psaný německy), do kterého byly zařazeny již některé obce Ořechovského panství, mezi nimi Pašovice.  Tehdy se v Pašovicích uvádí nový seznam všech usedlostí, jejichž počet se zvýšil na třicet tři a objevila se nová jména. Dále se v obci uvádí panský  dvůr, kovárna, hospoda a dům pro pastýře.

Každý poddaný byl povinen vrchnosti rentou robotní, naturální a peněžní. Peněžní rentu platili poddaní ve dvou splátkách, na jaře o sv. Jiří a na podzim o sv. Václavu. Výše peněžní renty se stanovovala podle pěstované plodiny a velikosti usedlosti.

Celé poválečné období se vyznačovalo nedostatkem pracovních sil,  proto docházelo k dělení celých lánů na menší celky (pololány, čtvrtlány), aby měla vrchnost více pracovních sil a tím se utužovala robota až do doby osvícenské. Situace se ještě zhoršovala četnými válkami a nakažlivými chorobami (mor, cholera, neštovice, spála). A tak, přestože porodnost byla vysoká, byla vysoká také úmrtnost a tím počet obyvatel stagnoval. Tato situace trvala až do konce 18. století.

V Pašovicích bývalo v té době průměrně 200 - 300 obyvatel a ročně se rodilo kolem 20 - 30 dětí.

Menu

Stránky zdarma

Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.pasovice.cz

Registrujte se zde