Počasí

Pátek Zataženo 19/6 °C
Sobota Jasno 22/8 °C
Neděle Oblačno 22/11 °C
Pondělí Zataženo 17/10 °C

Drobečková navigace

Úvod > O obci > Historie, osobnosti > Pašovice ve 14. - 16. století

Pašovice ve 14. - 16. století

Obec Pašovice patří k vesnicím, které vznikaly v Pomoraví a v Poolšaví v době osídlování našeho kraje slovanskými kmeny, které sem přicházely z východu a z oblastí severně od Karpat již někdy v polovině 1. tisíciletí a usazovaly se na místech, kde již před nimi žili Keltové, jak nám dokazují četné archeologické vykopávky z doby před 2 - 3 tisíci lety, nalezené i v katastru Pašovic, např. v trati Záhumní.

Písemných dokladů o těchto obyvatelích není a názory kdo byli Kvádové, kdo Keltové, Markomani či Germáni se různí. Slované však přicházeli jako celé rody a tak názvy jejich sídlišť mají rodovou koncovku -ici. Proto mluvit o výročí založení nějaké vesnice je nesprávné, to lze jen u osad vzniklých v době pozdější, kdy je již známo jméno zakladatele a toto jméno je zapsáno v tzv. “zemských deskách”. Zemští písaři zapisovali do těchto “zemských desek” jak soudní řízení, tak i převody držitelů celých vesnic a majetek - půdu (tzv. “feudum”) jednotlivých feudálů, kteří se vyvíjeli z jednotlivých příbuzných rodin a které pak jako “plemena” se sdružovali v kmeny v čele s těmi, kdo vynikali v bojích či v lovu a podobně jako “vévodové” či jako “knížata” často mezi sebou i bojovali nebo se dále sdružovali v boji proti neslovanským kmenům, např. Avarům, Hunům, Germánům. Tak se změnila prvobytně pospolná společnost ve společnost feudální se šlechtou, která půdu se vším co se na ní nacházelo vlastnila a poddanými, kteří tuto půdu obdělávali. Jména zakladatelů zůstala v názvu obce a tyto majetky se mohly dědit i prodávat, proto se tyto údaje zapisovaly do “zemských desek”. Jelikož “zemské desky” údajně shořely, je první zápis o Pašovicích až z roku 1365 a od tohoto roku můžeme postupně sledovat kdo (který rod) byl postupně majitelem. Podobně shořela tzv. kniha “půhonů”, ve které se zapisovaly spory mezi jednotlivými feudály, tak tomu je u většiny obcí našeho kraje. Výjimky tvoří některé obce, které patřily církvi, tj. Olomoucké biskupské kapitule, která obec udělovala některému šlechtici jako léno. Tak je tomu např. u Prakšic, které jsou uvedeny v seznamu několika dalších kostelů již v roce 1141.

První zápisy v “zemských deskách”

1365 Karel z Pašovic, samostatný statek - 20 lánů, pojistil 1/2, tj. 10 lánů manželce Anně - 50 hřiven stříbrňáků
1371 syn Sazema + Jan z Pašovic - vdova Anna se podílu vzdala - Sazema pojistil 1/2 ženě Elišce
1371-1374 Jan z Pašovic prodal svůj díl Pašovic Maršíkovi z Řipce za 150 hřiven stříbra. Rozdělení Pašovic ukazuje, že tito majitelé patřili k nižší šlechtě (asi zemané)
1376 Eliška, žena Sazemy z Pašovic, extabulovala (tj. převedla) svůj díl ve prospěch Mareše z Pašovic a tak rod vladyků z Řipce scelil oba díly Pašovic mimo 1 lán, který již byl darován kostelu v Ořechovém. Maršík (Mareš, Marsioni) se pak psal již ne z Řipce, ale z Pašovic
1384

byla intabulována směna - a to Mareš Pašovský postoupil Pašovice Stachovi z Újezda(dce) u Uh. Brodu a převzal jeho majetek, tj. Újezd(ec) a Zákřov. Tím se stal majitelem Pašovic Stach z Újezda, který pocházel z rodu vladyků ze Šarova.

Rod Šarovských patřil k mocnému a váženému rytířskému rodu, který měl ve svém znaku krokvici (trojúhelník) a rodné sídlo měl na Šarovech u Zlína. Byl horlivým stoupencem Jana Husa, jehož učení zapustilo kořeny na celém Uherskobrodsku. Stach Šarovský měl syny: Ješka (asi Jakub), Mareše, Čeňka a Martina. Vladykové ze Šarova drželi Pašovice po dvě generace a to Ješek a Mareš Újezdec a Zákřov a asi i několik domků od Polichna po Maršov a Čeněk a Martin však drželi celé naše Pašovice a to každý polovinu obce: Čeněk dolní část obce, Martin horní část. Na polovinu si rozdělili také pašovický dvůr.

1407 bratři Čeněk a Martin postoupili obě části Pašovic bratrům Čeňkovi a Václavovi z Malotína, Václav byl farářem ve Slavičíně. Tehdy se dovídáme, že ve vesnici kromě panského dvora bylo 20 poddanských lánových usedlostí a 3 čtvrtlány.

1412

prodali celé Pašovice Václavovi z Wolfberka, který se pak psal Václav z Pašovic
1417-1447 Václav z Pašovic zemřel a Pašovice po něm dědil syn Zich , o němž se pouze dozvídáme, že prodal 1437 Pašovice Janovi z Rudky, který však už stejného roku převedl Pašovice do rukou Jana Šarovce z Újezda a tento po deseti letech postoupil Jiříkovi z Honbic. Tímto prodejem přestaly být Pašovice samostatným statkem a staly se součástí statku Ořechovského. Tak to zůstalo až do Jiříkovy smrti 1476
1478 se po smrti Jiřího z Honbic ořechovský statek rozpadl dělením mezi jeho syny
1481

Ořechov a část vesnic převzal Jiřík z Honbic, zatímco jeho bratrům Václavovi a Janovi zůstaly Pašovice a Dobrkovice jako obnovený samostatný statek Pašovice. Tito pak 1512 postoupili faktickou držbu svému bratru Jiříkovi, který pak Pašovice i s Dobrkovicemi postoupil svému zeti Hynkovi ze Zástřizl, jenž obě vsi připojil k jeho prakšickému statku.

Připojením k Prakšicím pak podruhé a definitivně skončila existence pašovického statku.

1533

při dělení po otci Hynkovi ze Zástřizl byly Pašovice i s Dobrkovicemi součástí statku Ořechov a to až do roku 1652, kdy je koupili brodští Kaunicové.

Hynek ze Zástřizl téhož roku 1515 přikoupil i Prakšice se dvorem, Hřivínův Újezd také se dvorem a založil tak malé samostatné panství se sídlem v Prakšicích, dle něhož se on i jeho potomci začali psát jako zvláštní větev rytířského rodu Zástřizlů z Prakšic

Ořechovští z Honbic pocházeli z Honbic nedaleko Chrudimi a poprvé se roku 1382 objevuje Jenec z Honbic, kdy získal část vsi Ořechova (Malého u Polešovic).

Po roce 1520 zdědil toto panství Jiří Prakšický ze Zástřizlů, který roku 1538 Prakšice prodal své sestře Kunhutě provdané za Felixe z Korotína. Jeho dědicem byl Jan Prakšický ze Zástřizlů, který po strýci Adamovi zdědil Velký Ořechov, Pašovice, Dobrkovice a Hřivínův Újezd. Dlouho jej však nepodržel a již roku 1587 dal jej připsati Janu ze Šaratic. Pátý syn Hynka /Prakšického Oneš držel s nejstarším Adamem ořechovský statek a samostatně se roku 1538 píše jako držitel pašovic. Onešův syn Proček převzal od strýce Adama někdy 1572 Velký Ořechov, zemřel však asi 1597 jako nemajetný.

1587 Jan ze Šaratic roku 1603 postoupil jej zase Janu Zendlerovi z Hofu a pak přešlo Ořechovské panství na Havla Kurovského z Vrchlabí, který je 1612 prodal Václavu Kokorskému z Kokor za 36 000 moravských zlatých, který držel tehdy ves Polichno se dvorem a mlýnem a Maršov od Elišky Vlachovské za 12 000 moravských zlatých a roku 1614 i (Vele)doubravy a Březůvky a celé toto panství pak roku 1614 prodal Marii Magdaleně z Žerotína za 48 000 moravských zlatých. Nová paní pocházelo z nekatolického rodu Kunovských, tenkrát snad nejbohatšího na Moravě, provdal se za nekatolíka Jana Bedřicha ze Žerotína, pána na Strážnici. Dočkala se ještě smutných časů, které nastaly po bělohorské porážce na Bílé hoře 8. listopadu 1620 během tzv. třicetileté války. Zemřela 29. března 1621 a je pohřbena ve Strážnici.

Toto čtení o jednotlivých držitelích celých obcí, někdy jejích částí nebo i několika obcí nám celkem nic neříká o životě poddaných. To, jak žili poddaní, záleželo hlavně na osobě majitele a často i na vrchnostech, tj. na osobách, které zastupovaly “pána”, kterému se zodpovídali jednotliví např. “vrchní”, “šafáři” a další. O tom se dovídáme více až v “pamětních knihách” (kronikách) a taková pamětní kniha obce Pašovice je vedena od roku 1780.