Drobečková navigace

Úvodní stránka > Zpravodaj > Zpravodaj 1/2005 > Před 60 lety prošla Pašovicemi fronta

Před 60 lety prošla Pašovicemi fronta

Naše obec, ležící při silnici z Uherského Brodu do Zlína, měla v roce 1945 asi 740 obyvatel a 160 obytných domů.

Již v únoru 1945 se museli všichni muži z Pašovic a Prakšic zúčastnit opevňovacích prací na katastru naší obce. Ryl se protitankový příkop nad obcí v trati Hrabina při silnici do Zlína. Příkop byl asi 4m široký, 2m hluboký a 50m dlouhý. Pravým křídlem se opíral o les Chlupáč, levým o most na silnici a les Záhlavčí. Dodnes jsou zbytky příkopu viditelné. Dozor nad pracemi měli němečtí vojáci, kteří také sháněli pracovníky a to často hrubými pohrůžkami, neboť občané se nejrůznějším způsobem opevňovacím pracím vyhýbali. Při hovoru s vojáky o situaci na frontě a o tom, má-li uvedený příkop nějaký význam, tito většinou mávali jen rukama a naznačovali, že situace je pro Německo ztracená. Byli však mezi nimi ještě jednotlivci, kteří i v této situaci ještě pevně věřili ve vítězství hitlerovského Německa. Stále ještě spoléhali na jakousi tajnou zbraň. Byli to většinou důstojníci a příslušníci SS.

Když pak Rudá armáda (RA) 4. dubna obsadila Bratislavu, dostala se 13.dubna Povážskou nížinou až na území našeho okresu do obcí Strání a Květná. V této době nastupovala RA k boji o Berlín a bylo zřejmé, že rozhodující dny druhé světové války na sebe nedají dlouho čekat.

Z kopců nad naší vesnicí jsme pozorovali denně oblaka dýmu nad Javořinou a dunění děl hlásilo blízkost fronty. Nad krajem každou chvíli kroužila sovětská a rumunská letadla a ještě několikrát v dubnu bombardovala naše okresní město Uherský Brod. Plné tři týdny však Bílé Karpaty zdržely postup RA. První vesnice našeho okresu platily již těžkou hmotnou i krvavou válečnou daň. I naši občané se již rychle chystali na zlé dny fronty. Schovávalo se, co se dalo: potraviny, šatstvo, radia a vůbec všechny dražší věci z domácností. Zazdívalo se ve sklepech i v rychle připravených jamách pod stodolami, v humnech apod. Ač bylo pěkné jarní počasí, na polní práce téměř nikdo nemyslel. Ve vesnici kolovaly pověsti, že všichni muži půjdou na vojnu kopat zákopy. Připravovaly se plány na útěk do lesů. Zatím však byl od Němců  klid.

Přišel čtvrtek 26. dubna 1945. Mohutné dunění již od časného rána ve směru od Strání a Korytné ohlašovalo, že fronta je v pohybu. A skutečně. Vojska II. ukrajinské fronty maršála Malinovského - 240. střelecká divize pod velením generálmajora Umanského - střelecké pluky 42, 36 a dělostřelecký pluk 692. - společně s rumunskými oddíly prudce zaútočily přes Korytnou, Horní Němčí a Nivnici přímo na Uherský Brod. Již k poledni bylo vidět, jak Němci ustupují k Vlčnovu a rozvinuté rojnice RA se objevily v trati Černá Hora před Uherským Brodem. Naši občané již spěšně opouštěli Uh. Brod, kde byli jak obvykle na trhu. Cestou z Uherského Brodu na silnici nad Horním dvorem byl již první raněný z naší obce. Byl to František Blaha č. 106. Byl raněn střepinou granátu do ruky. Do Pašovic přibyl další příliv občanů z Uherského Brodu v předpokladu, že zde bude bezpečněji. Velmi se však mýlili. Němci byli rychlým útokem RA tak překvapeni, že nestačili ani zorganizovat v Uh. Brodě rychlou obranu. Již krátce po poledni se čela sovětských tanků dostala až na samý okraj města v Nivnické čtvrti. I když Němci vyhodili všechny mosty přes Olšavu, postup RA již nemohli zastavit. Sovětská armáda se rozhodla k obchvatnému manévru. Rychle obsadila pivovar a předměstím pronikla až ke koupelkám. Na levém křídle pak byla podobně obsazena Zbrojovka a RA pak od východu a od západu pronikla dostředu města. Krátce po 16. hodině bylo celé město osvobozeno, a to téměř bez boje.

Celé odpoledne pak německé a maďarské vojsko - hlavně trény - s lehkými vozíky úprkem uhánělo přes Pašovice směrem k severu. V tu dobu, tj. 26. dubna odpoledne, dopadl již do Pašovic první granát, a to do humna Stanislava Zajíce č. 6. Začalo rychlé stěhování do sklepů a krytů. Vzpomínám si na rozhovor s německými četníky, kteří v lehkých šatech, bez plášťů, ač pršelo, objevili se náhle asi v 17 hodin na naší návsi. Přijeli na motocyklu, zřejmě celí ustrašení. Tito mi potvrdili, že Uherský Brod je v rukou RA. Na dotaz, jak se Rusové tak rychle zmocnili města, odpověděli, že vůbec neví. Vyprávěli mi pak, že byli tak překvapeni příchodem Rusů, že si ani nestačili obléci pláště do deště. Třásli se zimou a myslím, že i strachem. Později jsem se dověděl, že tito "hrdinové" ještě dopoledne vytáhli z brodského vězení nivnického občana Bártka a bez rozsudku jej zastřelili.

A tak jsme v Pašovicích počítali, že ještě do rána i od nás Němci zmizí a budeme zase svobodní. Situace se však. rychle změnila. Naše obec ještě plně pocítila hrůzy fronty, neboť se na pět dnů stala centrem německé obrany. Již k večeru 26. dubna jsme byli svědky, jak se německé pancéře, dělostřelectvo i pěchota valí z Hrabiny od Částkova do Pašovic a Prakšic. Při krátkém rozhovoru s německým důstojníkem jsem se dozvěděl, že Uherský Brod bude za každou cenu dobyt zpět. Jednalo se totiž o odsun německých vojsk vytlačených z prostoru Trenčína a nyní uzavřených v prostoru Lopeníku. Nástup, který jsme se vzrušením pozorovali, trval asi do půlnoci. Němci jen v samotné vesnici a v nejbližším okolí rozmístili dvanáct dělostřeleckých baterií. Děla často stála přímo před okny obytných domů, jako např. Ve dvoře, Na Záhumní, na Podbúdí, Pod Čupy, dále pak ve Stráních a jinde. Ve Stavě, pod Holáňky a u Chlupáče stály baterie těžkého dělostřelectva, pro které museli naši občané kopat kryty. Přímo na návsi ve dveřích domů, na dvorech a v humnech byly protiletadlové kulomety. Stodoly se staly skladišti munice a průjezdy do domů úkryty tanků. Jen v samotné vesnici bylo na 1000 německých vojáků a několik set koní. Kolik vojska bylo v okolí vesnice, nelze přesně říci. Přesun do nových pozic byl proveden v noci a velmi rychle. Němci také skutečně ještě v noci z 26. na 27. dubna asi ve dvě hodiny po půlnoci zaútočili na Uh. Brod z prostoru Pašovice ­ Prakšice. Dostali se však jen na okraj města k Hornímu dvoru. Podobně z prostoru Rubaniska zaútočili Němci na Těšov, jehož část byla osvobozena již 26. dubna. Zde se jim sice podařilo vytlačit RA  z vesnice a zatlačit  ji až na okraj  Uh. Brodu.  Dobýt město se jim  však nepodařilo,  což bylo pro  Uherský Brod velké

štěstí. RA postupně rozšiřovala klín k Uherskému Brodu, a to hlavně na západ. Již z 26. na 27. dubna rumunské oddíly obsadily Vlčnov. Přes Oboru Drslavice a krátce po poledni přes Hradčovice se dostaly až do dolní části obce Lhotka. V části Lhotky, zvané Stará Hora, kde je jen několik domků, však zaujali Němci pevné obranné postavení, které drželi až do 29. dubna, kdy ustoupili směrem k Prakšicím a Nedachlebicím. Z prostoru Havřic obsadila RA lesík Chrástka a již v noci z 28. na 29. dubna se jim podařilo proniknout až do prakšického dvora. Odsud odvedli několik kusů dobytka do Havřic. Z prostoru Drslavic, Hradčovic, a Lhotky pak postupovali osvoboditelé směrem na Prakšice a Pašovice. Zde se však Němci houževnatě bránili. V neděli 29. dubna sovětské tanky pronikly až k prakšickému dvoru, který asi ve čtyři hodiny odpoledne obsadili. Rumunské vojsko zároveň postupovalo podél potoka Holomňa od Drslavic k Prakšickému mlýnu a lesem k Vinohradům v Prakšicích a k Podbůdí v Pašovicích. V tomto prostoru po celou sobotu 28. dubna trvala bitva. Rumunskou armádu podporovaly sovětské tanky z prostoru Náklady. Němce zase podporovala dělostřelecká baterie umístěná v prostoru Rybník - les Rašov. Ze soboty na neděli však Němci děla odtáhli.

V neděli boj pokračoval až do dvou hodin odpoledne. Němci odváželi raněné do školy v Pašovicích. Hodně padlých Němců i Rumunů je pohřbeno v lese nedaleko hájenky nad Vinohrady. V neděli večer se Rumuni dostali do těsné blízkosti mlýna. V noci Němci opustili mlýn a ustoupili směrem k Vinohradům. Časně ráno v pondělí 30. dubna osvobodila mlýn rumunská vojska. Spolu s Rumuny však přišli hned i sovětští vojáci. Mlynář Ruprecht ihned pomáhal převážet vlastními koňmi děla z Drslavic k mlýnu. Pět děl bylo rozmístěno v okolí mlýna a odsud odstřelovalo Hrabinu nad Pašovicemi. Rumuni pak postupovali směrem k vesnici Prakšice. Do Prakšic pronikali i sovětští vojáci ze Dvora. Již ráno obsadili Malou Stranu a Dolní konec a do večera byla celá vesnice Prakšice i s částí Grefty osvobozena.

Jiná bitva se odehrála v neděli 29. dubna v lese Dobřín při postupu RA z oblasti Těšova. Bitva musela být velmi úporná. Sám jsem mluvil s jedním raněným z této bitvy, který mi vyprávěl, že zde bylo hotové peklo a že většina vojáků z jeho roty zde zůstala. Byl raněn do ruky. Byl tak důsledný, že mne požádal, abych mu vytáhl z kapsy notes a napsal zde datum a místo jeho zranění. Hodně těžce raněných z tohoto prostoru přiváželi do ošetřovny v místní škole.

V pondělí ráno byla osvobozena hájenka Rubaniska a Němci v Pašovicích byli tísněni od západu i od východu.

Nejtěžšími dny pro naši obec Pašovice byly neděle 29. dubna a pondělí 30. dubna. V neděli asi v 11 hodin se ocitly Pašovice v dělostřelecké palbě a pak v pravé poledne se rozhovořily i pověstné Stalinovy varhany - ruské kaťuše. Ve vesnici vypukla řada požárů v různých místech. Hořely obytné i hospodářské budovy, ploty kolem dvorů. Celá vesnice byla zahalena v dýmu a nebylo vidět ani na pár kroků. Německé trény prchaly ve zmatku z vesnice pryč a němečtí vojáci, kteří při normální dělostřelbě se našim lidem smáli, že se ze strachu skrývají, při zásahu kaťuší hledali rychle úkryty a ustrašeně seděli ve sklepech. Naši občané museli po zásazích řadu krytů opustit a hledat útočiště v krytech bezpečnějších. Hodně lidí našlo útočiště ve sklepech pod hostincem v domě č. 24. Tohoto dne byl zasažen granátem přímo před svým domem Jakub Sedláček č. 63 a byl na místě mrtev. Jako frontový voják prodělal celou první světovou válku a jistě netušil, že na samém konci druhé světové války padne na prahu vlastního domu. Ostřelování se v odpoledních hodinách několikrát opakovalo za podpory rumunských letců. Požárů přibývalo a zdálo se, že celá obec lehne popelem. I v této době museli ještě občané z Částkova kopat za vesnicí zákopy, a to v prostoru Záhurčí-Hrabina-Příčné-Chlupáč-Dobrkovice. Pro případnou akci partyzánů byli všichni muži z částí blízko lesa, tj. z Vinohradů a Greftů, drženi jako rukojmí a společně zavřeni ve stodole. přes noc z neděle na pondělí 30. dubna dělostřelba umlkla. Bylo slyšet jen výstřely z pušek a kulometů. Kulomety měli Němci umístěny hlavně v domech na horní straně vesnice a stříleli směrem na les Séčka nad Podbůdím, kam směrem od Lhotky již postupovali Rumuni spolu se sovětskými vojáky. Už od sedmi hodin ráno však začala dělostřelba znovu. Němci odpovídali hlavně střelbou z tanků, které byly ukryty v průjezdech domů. Tanky vždy vyjely na náves, několikrát vystřelily a zase se ukryly. Proto bylo znovu do boje nasazeno letectvo. Rumunští letci několikrát toho dne napadli Pašovice. Při jednom náletu zasáhly bomby dokonce dva sklepy, v nichž v každém bylo ukryto asi 20 občanů. Ve sklepě Václava Šmída č. 77 ve vinohradě naproti jeho domu byly zabity tři osoby: Marie Vlčnovská s dítětem a syn Františka Jahody č. 125. Zasažen byl rovněž sousední sklep Josefa Klhůfka. Zde však bomba vybuchla na povrchu stropu, probořila jej a ten zasypal i vchod do sklepa. Hrůzou vylekaní občané pak vylézali otvorem vytvořeným ve stropě ven. Jako zázrakem se však nikomu nic nestalo. Jiná letecká bomba spadla přímo na dům Karla Běťáka č. 5 a rozbořila jej. Silně poškozen byl i sousední dům Stanislava Zajíce č. 6. Zde se jeho manželce v této těžké situaci narodila 28. dubna dcera Marie.

Byly to věru těžké chvíle pro naše obyvatele. Dlouhé hodiny čekání na okamžik, kdy se i naše vesnice zbaví nenáviděných německých fašistů a doba plná nejistoty, zda ve své zběsilosti ještě něco neprovedou. Lidé ustrašeně seděli ve sklepech a nečinně museli přihlížet na ničení svých majetků.

Ve chvílích, kdy dělostřelba na chvíli ustala, lidé se vzájemně navštěvovali a zjišťovali, jak vypadá situace na jiném konci vesnice. Často však bylo nutné hledat nejbližší.úkryt nebo zalehnout někde v příkopu. Lidé si poměrně rychle zvykli na ruch fronty a i za této situace poklízeli dobytek a konali nejnutnější práce, spojené často s velkým nebezpečím. Je až podivuhodné, že tato pětidenní přímá fronta si vyžádala jen čtyři lidské životy. Nejhorší byla situace s malými dětmi.

I po celé pondělí 30. dubna však Němci byli stále ještě pány situace v celé vesnici. Postup RA po silnici od Prakšic zadržovaly tanky na pokraji naší vesnice. Zde také byl kousek před vesnicí v pondělí navečer jeden německý tank odstřelen. Tank u Pašovic - 1945

Z pětičlenné osádky tanku čtyři uprchli směrem na Záhumní, jeden byl zastřelen a pak pohřben v humně č. 1.

Němci se však postupně připravovali na ústup, neboť jim hrozilo obklíčení od Hrabiny i od Maršova. Většina děl již byla odvezena. V této době pronikl však frontou do naší vesnice sovětský rozvědčík a skrýval se ve dřevech v domě Františka Bětáka č. 126.

Přichází noc z pondělí na úterý, tj. z 30. dubna na 1. května 1945. Poslední německý tank a poslední německá baterie odjely z vesnice o půl třetí ráno. Příslušníci zbraní SS však ještě při tomto ústupu ukázali, co dovedou. Ve zběsilé zuřivosti vypálili zevnitř pekárnu Aloise Zajíce č. 146, kde zničili všechno vnitřní zařízení a z budovy zůstaly jen holé zdi. Již v těchto časných hodinách pronikají do okrajových domů na Horním Podbůdí a na Záhumní sovětští rozvědčíci a časně ráno 1. května postupují se samopaly v rukou rudoarmějci i po silnici od Prakšic. První jejich slova byla: „Gdě Germán?“ Jsou srdečně vítáni všemi obyvateli. V krátké době jsou osvobozeny celé Pašovice. Ještě této noci dopadlo na vesnici i několik německých dělostřeleckých granátů směrem od Částkova, a to v době, kdy ve vesnici byli ještě Němci.

Granáty zasáhly hlavně domy ve Dvoře. Během dopoledních hodin byla celá vesnice přímo zaplavena sovětskými a rumunskými vojáky. Na návsi se tísnila pěchota, jízda, dělostřelectvo i motorizované oddíly. Dělostřelci rychle zaujímali palebná postavení. dům č. p. 43 po frontěVětšina děl však již nestřílela, neboť Němci už velmi rychle ustupovali ke Zlínu a RA se dostala ještě téhož dne až na okraj města, vzdáleného od Pašovic po silnici 21 km.

2. května pak již obsadila RA i samotné město Zlín. Obsazování prostoru mezi Pašovicemi a Zlínem proběhlo velmi rychle. Tak např. v 9 hodin již byly osvobozeny i vesnice Dobrkovice, Částkov a Velký Ořechov.

Před hostincem Josefa Úšely č. 24 byla slavnostně spálena nenáviděná německá rudá vlajka s hákovým křížem a obraz jednoho ze strůjců této světové tragedie, Adolfa Hitlera.

Po šesti letech německé okupace a válečných hrůz byla zase vztyčena československá státní vlajka. Velitel úseku, asi třicetiletý černovlasý plukovník, po krátké zastávce a po pohoštění v hostinci postupuje s frontou dále k severu. Velitelství místní posádky bylo umístěno v domě č. 58. Velitelem byl major neznámého jména.

Vesnice byla tak přeplněna vojskem, že bylo stěží možno přejít po silnici. Hlavně v noci z 1. na 2. května projíždělo vesnicí mnoho sovětských tanků směrem k severu. Zvědavý zájem budily hlavně pověstné kaťuše, pečlivě přikryté plachtami. Vojsko se ve vesnici zdrželo jen krátkou dobu. Delší dobu /asi dva měsíce/ byla dělostřelecká jednotka utábořena za prakšickým kostelem v Manovém žlebu. Bylo tam asi 880 mužů. Tito chodívali i do Pašovic na taneční zábavy.

Pohled na Pašovice byl velmi žalostný. Hromady popela, zničené obytné i hospodářské budovy, rozmetané střechy, vytlučená okna, zničené elektrické vedení, trychtýře po dopadech granátů a leteckých bomb, mrtvoly zabitých koní po celé návsi - to byl obraz Pašovic dne 1. května 1945. Jen škody na budovách byly odhadnuty na 3 a půl milionu Kčs. Byla to však polovina nákladů na opětovné vybudování zničených budov.

1. květen 1945 byl den radosti i žalu. Radosti nad tím, že vesnice se konečně zbavila německých okupantů, ale žalu nad zničenými lidskými životy a majetky. Lidé se hned pustili do práce, aby co nejdříve odstranili škody způsobené válkou. Byl však velký nedostatek stavebního materiálu. Bylo jej třeba shánět nejrůznějším způsobem v okolních vesnicích, někdy až ve Slavičíně. Jaké štěstí, že bylo teplo.

 

dům č.p. 43 po frontě

Hmotné škody vzniklé během fronty 26. dubna až 1. května byly následující: zcela zničeno bylo 6 obytných domů, 12 stájí a 30 stodol. Na 30-80% bylo zničeno: 27 domů, 15 stájí a 6 stodol. Dále bylo zničeno 6 kůlen. Krytina byla zničena nebo aspoň poškozena téměř na všech budovách v obci a sklo vytlučeno v převážné většině oken. Sloupy elektrického vedení

byly zpřeráženy a dráty přetrhány. Vesnice zůstala bez elektrického proudu po několik měsíců. Uhořelo 25 kusů dobytka. Hodně dobytka bylo též odvlečeno vojáky. Dále bylo zničeno mnoho nábytku, hospodářských strojů a nářadí, šatstva i potravin.

Válka znamenala pro naši obec i značné oběti na životech. Z naši obce bylo v různých koncentračních táborech celkem 16 osob. 11 z nich se už nevrátilo. Dále byl jeden občan usmrcen při náletu v Německu, jeden chlapec zabit nalezeným granátem a 4 osoby přišly o život během fronty. Celkem tedy 17 obětí. Kolik vojáků padlo při osvobozováni Pašovic, to nelze říci. Mrtví byli ihned odváženi a pohřbíváni ve společných hrobech. Tak se mluví o lese Záhlavčí a Chlupáč, kde prý bylo pohřbeno hodně padlých německých vojáků. Na místním hřbitově byli pohřbeni 3 sovětští vojáci a 1 rumunský důstojník.

Jakub Zajíc